V severozápadní části katastru obce Vlcatína jsou dosud znatelné dvojnásobné valy. Temto místum ríkají ve Vlcatíne a také v okolních vesnicích „Hradisko“. V sousední obci, Novém Jeleckove, tomuto místu ríkají také „Kočicí zámek“. Proc tento druhý název ona místa dostala, není známo. Jisto však je, že pred mnoha staletími, stával v techto místech starý hrad. který vévodil širokému kraji. Hrad byl velmi dobre opevnen a jeho obyvatelé a majitelé „Páni na Hradisku“, bývali velmi bohatým šlechtickým rodem.
Kolem hradu byla rada obydlí, kde žilo panské služebnictvo a další obyvatelé, kterí v dobách válek hájili hrad a majetek hradních pánu a tím také i majetek svuj. Majitel techto panství casto vyjíždel se svou rodinou do okolních hlubokých lesu, aby lovil vysokou zver. casto se lovcum podarilo ulovit nejenom divokého kance, ale i medveda, kterí v oné dobe se rovnež v kraji objevovali. Majitel panství byl clovek velmi šlechetný, proto poddaní ho milovali a byli ochotni vždy a kdykoliv pro nej prinést i obeti. K majetku zámeckých pánu prináležely obce Vlcatín, Nový Teleckov, Batouchovice a Bochovice, nejaký cas i Hroznatín a Horní Hermanice.
Prišly težké doby husitských válek, krajem táhly velmi casto výpravy cizích vojsk, která po ceste nicila vše, co jim prišlo v cestu, Obyvatelé hradiska však bývali techto hruz ušetreni. Hrad, ackoliv se vypínal na pekné výšine, byl jinak ukryt mezi lesy. A tak se nepodarilo cizím vojskum v krajine neobeznámené jej objevit. Zatímco v okolních panstvích docházelo k castým prepadum, obyvatelstvo bylo vraždeno, Hradisko a celé panství zustalo ušetreno techto hruz. Pán hradu udržoval spojení s majiteli sousedních panství a byl temito vždy vcas informován o tažení cizích vojsk a tím také dobre pripraven na prípadnou obranu a casto i pomoc ohroženým sousedum. Avšak nebylo souzeno Hradisku a jeho majitelum, aby z techto válek vyvázli bez pohromy. Nebyla to však náhoda, která zpusobila, zkázu hradu a zpustošení celého panství. V obci Novém Jeleckove žil jakýsi Janek Bakelka, který se kdysi s majitelem panství nepohodl a kul proti nemu pomstu.
Stalo se, že krajem opet táhla cizácká, neprátelská vojska, která jako obvykle se hradisku vyhnula. Janek Bakelka však mel již pripraven plán. Když neprátelská vojska táhla smerem od Rudíkova, k Velkému Mezirící, vykonal Janek Bakelka svuj promyšlený cin. Nechal se zajmout neprátelskými vojsky a slíbil jejich veliteli bohatou korist. Vymínil si samozrejme pro sebe podíl na koristi. A tak neprátelská vojska vedená zrádným Jankem Bakelkou, táhla k Hradisku. Na valech opevneného hradu byl sveden težký boj. A snad by se bylo neprátelským vojskum ani nepodarilo pevného hradu dobýt, kdyby nebylo další Bakelkovy zrady.
Zrádce si totiž vzpomnel, že do hradu vede tajná pozemní chodba, která ústí v lesích u Balin. Po dohode s velitelem vojsk si vzal s sebou nekolik neprátelských vojáku a zatímco hradní posádka statecne odrážela útoky neprátel, zmínená skupina pod vedením Janka Bakelky se približovala podzemní chodbou od Balin k hradu. A když se již zdálo, že neprátelská vojska budou nucena odtáhnout od hradu s neporízenou a dají se na ústup, otevrela se padací vrata hradu, aby vpustila neprátele dovnitr.
Prekvapení a zdešení obyvatel a obráncu hradu bylo hrozné. Pres veškerou statecnost nepodarilo se cizácká vojska pronikající hradní branou zadržet. Majitel hradu byl zabit, jeho rodina a ostatní obyvatelé rovnež povraždeni, hrdinná posádka taktéž ubita. Pouze jedincum podarilo se z hradu zachránit.
Po dokoncení zhoubného díla prišel se zrádce Bakelka k veliteli hlásit o svuj dohodnutý podíl na lupu. Velitel vojsk víc než ochotne mu slíbil odmenu dopravit do jeho obce. Bakelka se ujal vedení skupiny vojáku, která vuz s cástí lupu doprovázela. Dojeli do Nového Teleckova. Jaké však bylo prekvapení zrádce Bakelky, když spatril, že vojáci místo predání mu odmeny, vtrhli do vesnice, vnikali do jednotlivých stavení, jejich obyvatel vraždili, statky vyloupili a nicili. Po vyplenení celou ves zapálili. Když se bakelka pokusil u velitele cizáckých vojsk proti pocínání jeho vojáku protestovat, byl jím samým probodnut se slovy : „Tak koncí každý zrádce“. A tak zrádce Bakelka došle své odmeny, kterou samozrejme v této forme necekal.
Po znicení hradu nenalezl se již nikdo, kdo by jeho bývalou slávu obnovil. Nepodarilo se zachytit ani jméno tehdejšího majitele panství, a tak dnes již jen zbytky nekdejšího hradu ci tvrze pripomínají jeho existenci a dalším generacím hlásají, že tato místa byla kdysi, v dávných dobách minulých, sídlem hrdinných a statecných obráncu naší tolikrát težce zkroušené vlasti.
K Vlcatínu se vztahující písemné prameny dokládají situace, kdy ves náležela k cizím panstvím: r. 1296 k Oslavanum, v letech 1373 - 1447 k Okarci, 1497 - 1556 k Pozdatínu a od r. 1628 k Námešti. O vlcatínské tvrzi pritom nikdy není ani zmínky a protože ani žádný archeologický materiál není k dispozici, nelze než vyckat na výsledky prípadné budoucí podpovrchové sondáže na tvrzišti.
Tvrz Vlcatín u Velkého Mezirící patrí k tem stredovekým zemanským sídlum, o nichž sice nejsou žádné písemné zprávy, zato se však po nich dochovalo typické reliéfne modelované tvrzište na zalesneném kopci západne od stejnojmenné obce. Soucasne je však treba ríci, že soucasnosti se vlcatínské tvrzište dockalo znacne narušené a že místo upoutá jen minimum návštevníku, zvlášte když je silne zarostlé náletovou zelení.
Tvrz Vlcatín stávala na sice nevysokém, ale výrazném kopci "Hradisko" asi 0,7 km západne od obce. Bývala obehnána dvojnásobným valem a príkopem; šírka príkopu místy dosahuje až 12 m. Podobu zástavby zhruba lichobežníkového centrálního pahorku o nejvetších rozmerech 29 a 23 m neznáme. Stejne tak bez dalšího pruzkumu nelze urcit, zda rozšírená plocha na severozápade, odkud také nejspíš vedl k hrádku prístup, byla využita pro jeho hospodárské zázemí.
Z vlcatínského hrádku se dochoval centrální pahorek tvrzište a zbytky príkopu a valu, které jsou zvlášte patrné na východní strane. Lokalitu, jenž byla na nekolika místech poškozena lokálními lomy, dnes pokrývá hustá náletová zelen i vysoký les.